V tátových botách

Žák setrvává v klidu, nebo v pohodlném sedu do té doby, než je přinucený působením učitelova slova tento stav změnit a dostaviti se k tabuli.

Manžel se vrací domů a narazí na rozčilenou ženu v předsíni. Ona: - trošku ses zdržel, co, Supermane? On: - můžu ti to vysvětlit, mrzí mě to, drahá, ale byl jsem s klienty... Ona: - a diskutovali jste celou noc až do sedmi ráno,ó, Supermane? On: - nech mě prosím domluvit, získal jsem nového klienta pro firmu. Byli jsme u Itala, dobře jsme se najedli.... Ona: - a to do 7 ráno? Supermane, za jak hloupou mě máš?!? On: - ano, přiznávám, šli jsme potom na bar něco vypít, do 3hodin.... Ona: - jasně, Supermane, do 3 hodin. A co bylo potom do 7,Supermane? On: - no jo, potom jsme šli do tančírny, ale já jsem se jen díval,byla to nuda... Ona: - to stačí, Supermane, ty ses jen díval a čekal poslušně jako pejsek. Co ještě ti mám věřit, supermane? On: - prosím tě už mě nech domluvit a poslouchej... proč mi pořád říkáš Supermane??? Ona: - protože jen Superman nosí slipy přes kalhoty!!!