Miminko z marcipanu

Vyrazili takhle John a Joe prérií na západ. Večer dorazili k nějaké osadě, zarazili před saloonem, a že tam přespí. Když vedli koně do stáje, John se najednou zarazil a povídá: "Hele, Joe, jak my si zítra ty koně poznáme?" "Hmmm, počkej, mám nápad. Ja tomu svýmu koni uříznu nohu, takže ráno bude jasný, že ten trojnohej je můj." Tak Joe svýmu koni uříz nohu, šli spát, ráno si Joe vzal trojnohýho koně a John čtyřnohýho. Vyrazili na cestu a po chvíli John volá na Joea: "Hele, Joe, počkej. Ten tvůj kůň běhá na těch třech nohou rychlejš, to nejde, abys na mě čekal, já tomu svýmu taky uříznu nohu." Tak John taky uříznul svýmu koni nohu a v pohodě na trojnohejch koních dojeli k večeru do další osady. Jenže zase vyvstal problém, jak si poznat koně. No, Joe tomu svýmu zase uřízl nohu, ráno si je zase poznali, ale zase ten Joeův jel rychlejš a John tomu svýmu taky uřízl nohu. Takhle to šlo i další den, až Joe večer ve stáji chvíli přemýšlel s pilou v ruce u svého jednonohého koně a pak pravil: "Hele, Johne, já už tomu svýmu koni žádnou nohu uříznout nemůžu, on by potom přeci nemoh vůbec běhat." John se zamyslel a pak najednou radostně vyhrkl: "Já už to mám. Ten tvůj je černej a ten můj bílej!"

Plave kapr v medu a říká: "To je hustý!"