Jedu a bojim

Howardovi je 96 a žije v domově důchodců. Každý den po večeři si vyjde dozadu do zahrady, sedne si na opuštěnou lavičku a přemítá o svém životě. Jednoho večera tam potká Mildred, které je 78. Dlouho si povídají a pak ve chvíli ticha Howard řekne: "Víš, Mildred, co mi nejvíce schází?" "Copak?" ptá se Mildred. "Sex!" "Ale jdi, ty starý prdolo. Vždyť by se ti nepostavil, ani kdyby ti drželi pistoli u hlavy." "Já vím," povzdychne Howard, "ale stačilo by, kdyby mi ho některá žena na chvilku držela v ruce." "Tak v tom bych ti snad mohla vyhovět," svolí Mildred,rozepne mu kalhoty,vytáhne z nich jeho mužství a pár minut ho drží v ruce. Oba penzisté se potom domluví, že se budou tajně scházet každý večer na stejném místě, budou si povídat a Mildred přitom bude držet Howardovo přirození. Tak to také jde mnoho dní, ale jednoho večera se Howard na obvyklém místě neobjeví. Znepokojená Mildred se rozhodne Howarda najít. Chodí po celém areálu a nakonec Howarda najde, jak sedí u bazénu s jinou důchodkyní, Ethel, která mu drží jeho přirození. Dopálená Mildred zaječí: "Takže ty to táhneš se dvěma naráz, ty starý chlípníku? Já ti nestačím? Jen řekni: Co tak zvláštního má Ethel, co nemám já?" Howard se štastne pousměje: "Parkinsona..."